Co člověk, to názor a to definice. Obecná definice spisovatele zní: „Osoba zabývající se tvorbou vlastních literárních textů.“ Dobře, ale jak to vypadá v praxi? Co všechno znamená být spisovatelem?
Spisovatelé mají hodně společného s herci. Herci také jen nepřijdou, neodříkají text a zase neodejdou. I když možná někteří ano, ale pak to nejspíš nejsou skuteční herci, že?
Herec se na svou roli připravuje dlouho před tím, než ji začne zkoušet a než ji předvede v plné parádě na jevišti. Divák svým potleskem oceňuje výsledek, ale také tu spoustu práce a úsilí, které herec do role vložil, aby výsledek byl perfektní.
Stejně jako herec vstupuje spisovatel do mnoha rolí, mezi kterými během tvůrčího procesu plynule přepíná. Kvalita jeho práce závisí na tom, jak dobře se v každé z rolí orientuje a jak dobře ji umí hrát.
Spisovatelské role jsou přípravou na samotnou tvorbu textu, na psaní. To si totiž většina lidí, co znám, myslí o spisovatelích. Že si prostě jen sednou a píšou. Taky, ale bez té přípravné fáze, kdy spisovatel vystřídá řadu různorodých rolí, by žádná pořádná knížka ani text nevznikly.
„Nacházení velkých věcí v maličkostech.“
Skočme rovnou do první role – Pozorovatel.
Aby spisovatel našel lákavý příběh, uvěřitelně popsal událost, postavu nebo prostředí, musí být dobrý pozorovatel.
Nejdřív se potřebuje jen dívat na vše kolem. Nejlépe tak, jako by to viděl poprvé. Bez filtrů, soudů, hodnocení a emocí pozorovat a zapisovat.
Musí být zároveň velmi bdělý, aby zachytil i jemné záchvěvy rodícího se příběhu. Co tím myslím?
Je to konkrétní moment, který upoutá pozornost Pozorovatele. Zastaví ho. Nejen proto, že je to zajímavé, ale také proto, že tam cítí záchvěv příběhu. Je to jedinečný pocit nacházení velkých věcí v maličkostech.
Někdy pozornost upoutá jedno slovo vyřčené konkrétním tónem, někdy je to list hlasitě utíkající po podzimní dlažbě a klopýtající o jiné příběhy na dlažebních kostkách.
A někdy se něco stane, co ve spisovateli vyvolá emoci a on se o ni touží podělit. O ten mikro zážitek, který právě prožil, když soused odemykal dveře historické budovy, a dobrý Pozorovatel je slyší šeptat příběhy lidí, kteří v domě žili a každý den těmi dveřmi procházeli. Pokaždé však v jiné náladě, pokaždé s jinými emocemi.
Tyhle jemné záchvěvy zachytí spisovatel do svého všudypřítomného zápisníku a pak, v klidu a bezpečí své fantazie se s nimi propojí a nechá příběh snést se na papír nebo klávesnici notebooku.
Odemyká tak příběh a zve ho do reálného světa pro potěchu všech. Dává čtenáři možnost také se naladit a zažít tu krásu, kterou prožil on při prvním záchvěvu příběhu.
„Nacházet, zaznamenávat, vnímat a třídit fakta pocity, dojmy a emoce.“
Když už má jemné záchvěvy snesené na papíře a múza šeptá své nápady, píše o sto šest. Může se ale stát, že se najednou zasekne a nejde to dál. Nejedná se o spisovatelský blok!
Obvykle prostě chybí nějaká fakta. Ať už jsou historická, geografická nebo příběhová.
Příběhová fakta jsou taková, která vznikají na základě pozorování. Abyste mohli psát například o opičí rodince, musíte s ní chvíli žít. Abyste mohli psát o životě lidí na Malé straně, musíte tamtudy denně chodit a pozorovat lidi, místa, žít s nimi jejich životy. Jako detektiv nacházet, zaznamenávat, vnímat a třídit fakta pocity, dojmy a emoce.
Někdy je sbírání takových podkladů delší než samotné psaní, ale bez nich by to nešlo. Díky dobrým a trpělivým detektivům vznikají díla, která čtenáře chytí za srdce a ještě dlouho v nich doznívají.
„Během meetingu s příběhy zaznamená vše důležité.“
Fakta a podklady bez dobrého roztřídění a struktury nejsou vůbec k ničemu. Spisovatel tak musí být i dobrá Asistentka. To nezní příliš vznešeně, že? Ovšem taková dobrá asistentka, to je sakra důležitá osoba.
Má v merku vše, co se děje. Zná do detailu strukturu, denní plán i dobu, kdy se spisovateli píše dobře a kdy hůř. Vždy ví, kde je jaký podklad, kdy ho přinést a kdy je čas na pauzu.
Během meetingu s příběhy zaznamená vše důležité, nikdy nezapomene poslat zápis všem zúčastněným a vždycky ví, jaký podklad ještě chybí.
Spisovatel má ve své mysli nejen mapu příběhu, ale také mapu podkladů (fakta, zážitky, situace, emoce, nápady, myšlenky, rozhovory, …). Dokonce i těch, které ještě nenašel, ale tuší je.
„Rozhodnost, jasnost a upřímnost Režiséra pomáhá všem rolím.“
Sice už má všechny podklady, nápady i odhodlání, ale ještě potřebuje někoho, kdo to celé zorganizuje. Na scénu přichází Režisér. Má přehled a dokáže rozdat úkoly tak, aby práce šla hladce a všichni dobře spolupracovali.
Tenhle job by nejspíš dobře zvládl i zkušený manager, ale ten bohužel nemá potřebný umělecký vhled.
Občas je nutné přeházet kapitoly, změnit věty nebo vyškrtnout celé odstavce. Rozhodnost, jasnost a upřímnost Režiséra pomáhá všem rolím dohodnout se a držet se toho, co jim jde nejlépe.
Proto je Režisér na koordinaci spisovatelské práce a všech rolí jednoznačně nejlepší. Úzce spolupracuje s Tvůrcem, což by mohl být takový scénárista, ale není. 🙂
„Pod taktovkou múzy naplno tvoří příběh.“
Spisovatel rozpoznal příběh, sehnal všechno potřebné k jeho napsání a dobře si roztřídil podklady jak v mysli, tak na papíře. Příprava je hotová a těď už jen dát to dohromady.
Na řadu přichází v plné parádě role Tvůrce. Tvůrce je s námi od začátku, ale hlavní roli dostává až v momentě, kdy má vše potřebné k práci.
Nyní může pod taktovkou múzy naplno tvořit příběh skrze autorovo literární pero nebo klávesnici.
Ke své práci s múzou potřebuje Tvůrce čas, plnou pozornost a soustředění. Jedině tak se dostane do „flow“. Do stavu, kdy je spisovatel plně propojený se svou múzou. Nápady a myšlenky víří kolem jeho hlavy a on je snáší na papír tak, jak mu to jeho múza našeptává. V těch okamžicích vznikají skutečné skvosty a klíčem k nim je plné soustředění.
Vytáhne z autora to nejlepší a zavede ho na místa, která ani netušil, že existují. Historické scény, fantazijní světy, reálné příběhy nebo místa, uvnitř spisovatelovy duše. Takové příběhy bývají velmi silné a ovlivňují i samotného autora stejně, jako herce ovlivňuje role, kterou zrovna studuje a hraje.
Vždycky ale může z role Tvůrce na chvíli vystoupit a uvědomit si prostor, který dělí reálný život od života příběhu. Aby se z toho tak trochu nezbláznil.
A to je to nejkouzelnější na spisovatelské práci. Tvorba a její nečekané zvraty.
Často spisovatele zavede do neprozkoumaných zákoutí lidského světa i mysli. Pomáhá objevovat příběhy o lidech, místech, i o nás samotných. Učí nás nové role a nikdy nevíte, jakou další vedlejší roli ještě budete potřebovat k dokončení příběhu.
Spisovatelské povolání není pro lenochy, ale nezapomeňte, že odpočinek k tvorbě patří.
